Současné napětí okolo Tchaj–wanu hrozí vyvoláním dalšího válečného konfliktu ve světě. USA aktivně přiživují a prodlužují válku na Ukrajině, jejímž prostřednictvím si vyřizují účty s Ruskem a nyní škrtají sirkou u pomyslného sudu se střelným prachem na Dálném východě. Peking však tyto provokace neponechal bez odpovědi a již oznámil přerušení spolupráce s Washingtonem v celé řadě oblastí a navíc zahájil masivní vojenské cvičení v blízkosti ostrova.

Západ, resp. státy G7 celou situaci obrací proti ČLR a obviňují ji z „eskalace napětí“, „agresivního jednání“ a „rozpínavosti“. Přitom to je Washington, který návštěvou vysoké ústavní činitelky na Tchaj–wanu zpochybňuje politiku jedné Číny, na které se dohodli již republikánský prezident Nixon a předseda Mao Ce–tung před půl stoletím. Mluvčí ministerstva zahraničí Hua Chunying k aktuální napjaté situaci uvedla, že dnešní Čína není ta stará ponižovaná a šikanovaná Čína, jakou byla před více než sto lety:

„Za prvé, Čína má právo bránit svou suverenitu a územní celistvost. Napětí v Tchajwanském průlivu je způsobeno souhlasem USA s návštěvou předsedkyně Sněmovny reprezentantů Pelosiové v čínském regionu Tchaj–wan, bez ohledu na odpor Číny. Jedná se o velký incident, který způsobuje vážné poškození principu jedné Číny a čínské suverenity a územní celistvosti. ČLR opakovaně zdůraznila svůj pevný odpor vůči separatismu zaměřenému na „nezávislost Tchaj–wanu“ a zahraničnímu vměšování. Pokud budou USA pokračovat nesprávnou cestou, pak ponesou všechny důsledky z toho vyplývající. A neříkejte, že jsme jim to neřekli předem. USA nejprve provedly zlovolnou provokaci a Čína byla nucena jednat v sebeobraně. V případě takové do očí bijící provokace, která porušuje suverenitu a územní celistvost Číny, je pouze legitimní a nutné, abychom v reakci na to přijali protiopatření, a ta budou jistě silná a rozhodná.

Za druhé, zásada jedné Číny je důležitým politickým základem pro navazování diplomatických vazeb mezi zeměmi G7 a ČLR. Důsledně a rozhodně jsme se postavili proti jakékoli formě oficiálních výměn mezi regionem Tchaj–wan a zeměmi, které mají diplomatické styky s Pekingem. Vedoucí představitelé zákonodárných sborů zemí G7 by se měli řídit zahraniční politikou uznávanou svými vládami. Pokud zákonodárný sbor jedná proti zahraniční politice státu a vláda s tím nic nedělá, dokazuje to pouze politickou nekompetentnost vlády a nedostatek mezinárodní důvěryhodnosti.

Za třetí, existuje pouze jedna verze principu jedné Číny, tj. na světě je pouze jedna Čína a Tchaj–wan je její součástí. Vláda ČLR je jedinou právní vládou zastupující celou Čínu. To je jasně uvedeno v rezoluci 2758 přijaté na 26. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1971. Je to základní norma v mezinárodních vztazích a politický základ, na kterém Čína navázala a rozvinula diplomatické vztahy se 181 zeměmi, včetně zemí G7. Nemělo by docházet k dezinterpretaci nebo zkreslení tohoto principu. Čínská vojenská cvičení ve vodách u ostrova Tchaj–wan jsou nezbytným a legitimním opatřením proti separatistickým silám „tchajwanské nezávislosti“ a zahraničnímu vměšování.

Za čtvrté, pokud by měl být někdo obviněn z agrese a nátlaku, země G7 si to zaslouží víc než kdokoli jiný. Skupina G7 nesmí zapomínat, že nemůže zastupovat globální společenství. Jejich názory představují jen nepatrný zlomek zemí světa. Svět to vidí velmi jasně. Krátce po návštěvě Pelosiové promluvilo více než sto zemí, které zdůraznily důležitost prosazování zásady jedné Číny a vyjádřily podporu čínskému úsilí o udržení suverenity a územní celistvosti. Pokud uskupení G7 skutečně záleží na míru a stabilitě v Tchajwanském průlivu, mělo by naléhat na USA, aby neprováděly tak nebezpečnou, bezohlednou a nezodpovědnou provokaci vůči ČLR“.